Dixie - II. cena, 66 b.
BARVÁŘSKÉ ZKOUŠKY
7. října 2022
Dixie lovecky upotřebitelným psem aneb začátek podzimní sezóny... Po OVVR na konci července jsem byla moc ráda, že před sebou nemáme žádný termín a můžeme jen tak žít. No, vydrželo to přesně týden. Než jsme s taťkou vymysleli, že bychom ještě letos mohli stihnout barvářské zkoušky. Trochu jsem váhala, ale po větě: ,,Teď makej, odpočineš si v říjnu!" nezbylo moc výmluv.
Zašla jsem tedy do řeznictví objednat vepřovou krev a mohlo se trénovat. Na začátku řemene to bylo super, Dixie rychle pochopila o co jde, ale na konci vlál tragéd. Bylo pro mě velmi těžké sledovat psa, značky, povzbuzovat, chválit, nezlomit si nohy v terénu a hlavně pracovat s řemenem. Pokud si dobře vzpomínám, po dobu přípravy jsme šly stopu pětkrát. První úplně čerstvou a krátkou, později už přes dvanáct hodin starou, do které řádně zapršelo.
Odložení a vodění jsme cvičily tak nějak průběžně a většinou nebylo moc k řešení. Pro disciplínu ,,práce před barvou" jsme zvolili variantu následování a tam to trošku dřelo. Dixie nebavila pomalá a klidná chůze. Zdálo se, že si zlobením vynucuje pozornost.
Předvečer zkoušek mě můj trenér/manažer řádně vystresoval hovorem, který obsahoval výčet všeho, co by se mohlo pokazit a čemu je potřeba případně předejít. Já celou noc pomalu oka nezamhouřila. Ráno jsem ale vstala s odhodláním a vědomím, že máme docela dobře nacvičeno. Nezbývalo nic jiného, než to předvést, jak nejlépe umíme.
Nástup byl moc pěkný, trubači slavnostně zahájili zkoušky a následovalo losování. Číslo dva mě poslalo do první skupiny a následně jsem byla vylosovaná jako první na barvu. Na disciplíně ,,práce před barvou" jsme tedy předvedly následování volné. Jak se říká těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Dixie šla perfektně, soustředěně a po výstřelu nehnula ani brvou. Po zasloužené známce 4 jsme se přesunuly ke stopě.
Za nástřelem bylo třeba překonat husté ostružiní, kam se jí zprvu moc nechtělo, ale nasadila se a pěkně šla. Bohužel jsme později sešly po stopě zdravé zvěře a musely jsme být opraveny. Dixie to ale neměla snadné, celou noc vydatně pršelo. Což pro mě znamenalo, že jsem neviděla jedinou kapku barvy a musela jsem se zcela spoléhat na ni. Navíc les patřil ten den houbařům. Dokonce by nám pár desítek metrů před kusem jeden křižoval cestu, ale rozhodčí ho poprosili o chvíli strpení.
Nicméně za nedlouho jsem mohla prohlásit: ,,Fena úspěšně dokončila dosled." K dalším disciplínám jsem odcházela se známkou 3 za to jedno sejití, ale s pocitem jinak dobře odvedené práce.
Následovalo delší čekání, po kterém jsme předvedly ,,vodění volné" na známku 4, ale umíme to i soustředěněji. Zbývalo už jen ,,odložení". To jsme provedly na řemeni. Přestože ho Dixie dobře chápe, pro jistotu jsem se v duchu modlila, aby něco nevyvedla. Modlitby byly vyslyšeny a čtyřka nám ani tady neunikla.
Celkově jsme složily barvářské zkoušky v II. ceně s 66 body. Kvůli trojce z barvy jsme sice nesplnily limit 70 bodů na I. cenu, ale i tak jsem na nás byla pyšná. Dixie krásně obstála v konkurenci tradičnějších loveckých plemen a celkově jsme si to spolu moc užily.
Zkoušky byly dobře zorganizované, rozhodčí moc milí a po celý den panovala přátelská atmosféra. Na naše první lovecké zkoušky budu pěkně vzpomínat. Největší dík patří Jardovi Hudlíkovi za rady, přípravu tréninkových stop a asistenci na zkouškách!
Dixie - V2, Res. CAC & V1, VT, Krajský vítěz
FLORACANIS & KRAJSKÁ VÝSTAVA KELČ
Nejen že je Dixie šikovná a teď už i lovecky upotřebitelná pro dosled spárkaté zvěře, je také moc hezká! Z Floracanis v Olomouci jsme si dovezly V2 Res. CAC, ale ještě větší radost jsem měla po Krajské Hubertské výstavě v Kelči.Tam jsme si u pana doktora Noska opravily velmi dobrou ze třídy mladých z loňské Halloweenské výstavy, což byla vlastně naše úplně první. Sice mu stále na Dixie nesedí (pro něj) vysoké nohy, ale jinak opět chválil. A jelikož nebyla přihlášena žádná jiná fena (tedy kromě Ashley ve veteránech), odnesly jsme si rovnou i kokardu za krajského vítěze. Nejvíc pro mě je ale ta poznámka na konci posudku: ,,výborné předvedení". Jsem ráda, že jde za námi vidět kus cesty a hlavně, že už netrpím nevolnostmi a neklepou se mi ruce! Byl to pěkný start podzimní sezóny a my nezahálíme a chystáme se letos ještě dvakrát do akce. Takže ani v říjnu si neodpočinu...o tom ale zase příště!