Čemu se věnujeme
PÁR NAŠICH ZÁŽITKŮ
Barvářské zkoušky honičů
V sobotu 22. října 2022 jsme se zúčastnily barvářských zkoušek honičů, které kvalifikují psa k dosledu spárkaté zvěře se zvláštním zaměřením na náročný lov a dosled zvěře černé a vysoké. Dixie tedy měla šanci obhájit loveckou upotřebitelnost z barvářských zkoušek, které složila v září. Hlavním rozdílem mezi těmito zkouškami je, že na BZH je nepobarvená stopa šlapaná spárky divokého prasete.
Po složení BZ padl návrh od jednoho z rozhodčích, ať jedu zkusit příští měsíc BZH a já na to: ,,Hahaha, to určitě ne." Ale už po cestě domů mi to začalo šrotovat a nenápadně jsem se vyptávala, co by vlastně bylo potřeba docvičit.
Manažer dostal za úkol sehnat divočáka, abychom zkusili, zda se Dixie prasete nebude, jako mnoho retrívrů, bát. Naštěstí pár dnů poté bylo uloveno sele. Zjištění bylo, dle očekávání, následující - kusu se nebojí, ale ani nejeví přílišný zájem.
Při tréninku stopy jsme, stejně jako posledně, postupně zvyšovali náročnost. Měla jsem tou dobou čerstvě po covidu, a jelikož se mě taťka asi snažil dostat zpět do formy, neváhal a stopy nám zakládal i v takových kopcích, že jsem se na úpatí mohla v klidu opřít rozpaženou rukou. Celkem jsme šly asi pět stop a jen jednou to trochu vázlo.
Po selátku se už nepodařilo sehnat další kus, ale vypůjčili jsme hlavu se škárou. Taťkovi se z toho pomocí pařezu a polínka podařilo vymodelovat celkem věrohodné prase. Stála jsem pobaveně nad výtvorem a říkala jsem, že si nikdo ani nedokáže představit, co všechno pro ty psy musíme dělat...
V den zkoušek bylo typické podzimní počasí, pro psy myslím ideální a pro mě vlastně taky, protože mám toto období nejraději. Po uvítání proběhlo losování, kde mi ,,padla" má oblíbená šestka. Byly jsme tedy v první skupině a hned jsme přejeli na stopy. Tam jsem byla vylosovaná jako druhá.
Když jsem Dixie u nástřelu nasazovala barvářský obojek, byla jsem dost nervózní. To mě ale velmi rychle opustilo, jelikož šla výborně. Perfektně vypracovala lomy a mně bylo jasné, že mě s jistotou, vede přímo po stopě. Byla to nejlepší práce, jakou kdy předvedla a pro mě nejlepší zážitek, co jsme spolu zatím zažily. 💚
Zhruba padesát kroků před koncem stopy se vypouští pes a zbytek stropní dráhy musí vypracovat na volno. Tím začíná hodnocení disciplíny ,,chování u střelené zvěře". Při téhle disciplíně přišel zádrhel. Vzhledem k povaze plemene nemá o černou zvěř dostatečný zájem, nepřipadá v úvahu, že by ji zaštěkávala nebo škubala (díky bohu). Plán byl následující: Dixie půjde ke kusu, ověří ho a pak jej přijde oznámit. Zkoušková realita ale byla taková, že na něj mrkla koutkem oka a spíš hledala něco k přinášení. Po chvíli se mi ji podařilo přesvědčit, aby šla kus dostatečně ověřit. To se v ní najednou probudil zájem a nakonec jsem ji musela táhnout pryč. Vtipné je, že když jsme si pár dní před zkouškami volali, tak taťka řekl něco jako: ,,jestli vůbec k tomu kusu dojde…" a já s naprostou jistotou tvrdila, že jak to navětří, půjde se určitě podívat, ostatně jako vždycky. To by nebylo, aby nenachystala nějaké překvapení…
Náš výkon byl hodnocen následovně: Z ,,chování u střelené zvěře" známkou 1, kdy prokázala, že se nebojí, ale zájem má minimální. Disciplínu ,,dosled černé zvěře" jsme předvedly na známku 4 s pochvalou za skvělou spolupráci a v rámci disciplíny ,,poslušnost" jsme si našláply také na 4, kterou jsme si dokonce zkoušek nepokazily.
Následně nás čekal přesun na ,,vodění" a ,,odložení". Vodění jsme předvedly volné na známku 4. Odložení je na BZH dlouhé celkem deset minut, kdy po pěti minutách padne výstřel. V prvním tréninku s výstřelem Dixie po ráně vstala, zadaunovala jsem ji ze svého úkrytu a potom už nikdy chybu neudělala. I tak jsem ale čekala na konec disciplíny se zatajeným dechem, aby se nestala výjimka potvrzující pravidlo. Přece jen už mě ten den jednou překvapila…když tam leží váš pes, tak je těch deset minut jako hodina... Nicméně byla vzorná a známku 4 dostala zaslouženě. Možná už bych jí příště mohla věřit a začít ho cvičit i na volno.
Dixie složila barvářské zkoušky honičů ve III. ceně, kam nás posunula ta jedna jednička, ale s krásným počtem 154 bodů z 254!
Celkově nastoupilo 11 psů, 3 odstoupili a Dixie byla vyhlášena na 6. místě. Opět se nenechala zahanbit! Taťka si myslí, že by mohla být prvním tollerem s BZH?! A já si myslím, že je první pes, kterému vůdkyně v průběhu stopy říkala: ,,Ty jsi hodná panenka!"
Nejen samotné zkoušky, ale i celá příprava na ně byla moc super. Cvičili jsme někdy i s tehdy ještě budoucím vítězem zkoušek, který připravoval mladého brakýře. Navzájem jsme si dělali koronu a trávili doznívající léto s našimi čtyřnohými parťáky v lesích kolem hradu Mírov.
Největší dík samozřejmě patří mému otci - manažerovi vůdkyně za rady, přípravu stop a za asistenci v průběhu zkoušek.