Dixie - 190 a 232 b.

OVĚŘENÍ VLOHOVÝCH VLASTNOSTÍ RETRIEVERŮ

Dvakrát OVVR aneb příběh pro vášnivé čtenáře...

29. května 2022 jsme se zúčastnily našeho prvního pokusu. Zkoušky se konaly třetí den výcvikového setkání pro tollery. Asi tři dny před termínem se uvolnilo místo, tak jsem si řekla, že to zkusíme. Prospěly jsme se 190 body, ale bylo to s odřenýma ušima. Dixie má velký zájem o zvěř, krásně ji nosí, ale problémem bylo, že ne ke mně Takže aport se zvěří se rozhodně nekonal...Při aportu z terénu jsem viděla, že na zpáteční cestě dostává nějaký nápad. A to je vždycky průser. Podpořila jsem tedy ještě jedním povelem a vysloužila si tím známku 3. 

Aportu z vody jsem se až do pátku vůbec nebála, ale z nějakého důvodu ho začala flusat ke břehu do vody a to jsme opravovaly ještě během celého června. Takže jsme si vysloužily jedničku z vody a dvakrát trojku - z aportu a kontaktu s vůdcem. Celkem tedy 190 bodů.

Nevadí, prospěly jsme a navíc jsme přihlášené ještě na OVVR v Zábřehu ke konci června. Tak jsme tedy začaly makat na našich největších slabinách a těšily se na termín v červnu, ale Dixie chvíli předtím začala hárat...jenže když už jsem řekla, že to opravím, tak jsem se musela přihlásit i na další termín.

Dva týdny před dnem ,,D" jsme se přidaly na trénink na vodní práce. Akorát jsem asi omylem vzala jiného psa nebo co... slovní spojení ,,nepopsaný list" nikdy nebylo výstižnější. Byla jsem hodně zklamaná a měla jsem pocit, že všechna práce přišla vniveč. Nicméně dva týdny bylo pořád dost času. Vyfasovala jsem ještě ten den od táty kachny a spárek z divočáka a jelo se dál. Trénovaly jsme jak se zvěří, tak i s dummy. Zatímco v pátek na Pastvinách ostatní spali, já stála v gumákách u vody a naposledy jsem s Dixie cvičila předávku.

V sobotu 30. července 2022 jsem ji naložila do auta a vyrazily jsme se předvést. Z kennelky jsem slyšela hlasité dýchání a když jsem vyložila Dixie z auta, hned jsem poznala, že není ve své kůži. Z čumáku ji sálal horký vzduch a chovala se ve stylu ,,mouchy snězte si mě". Měla jsem strach, že se to podepíše na jejím výkonu.

Při disciplíně nos se stalo něco, co by mě ve snu nenapadlo - Dixie našla kus a po povelu ,,přines" zvedla hlavu a přišla bez něj. Naštěstí to bylo jediné překvapení, co mi na sobotu připravila. Jinak pracovala výborně, dostala samé čtyřky a odnesly jsme si plný počet bodů!

Nezbývá nic jiného než poděkovat všem, co na tom mají zásluhu, ale  hlavně Pavlovi a Petra Bienovým za řadu tréninkových sobot, pomoc, podporu a v neposlední řadě za uspořádání zkoušek s výbornou atmosférou. Se všemi jsme se podporovali, fandili jsme si navzájem a mezi disciplínami jsme si krátili čas povídáním. Moc jsem si to užila a těšíme se s Dixie na naše následující lovecké zkoušky.